Nastavení čtečky
Upravte si čtení podle sebe. Změna nastavení zapne čtečku.
Jen jeden nádech daleko
Jsem jen jeden nádech daleko. Ten, který neuděláš... Řekla mi moje mrtvá žena ve snu. Život a dech jsou jedno. Prošli jsme spolu hodně holotropních dýchání, meditací, dechových cvičení, abychom vě
Jsem jen jeden nádech daleko.
Ten, který neuděláš...
Řekla mi moje mrtvá žena ve snu.
Život a dech jsou jedno.
Prošli jsme spolu hodně holotropních dýchání, meditací, dechových cvičení, abychom věděli, jak dech ovlivňuje vědomí. Dech je vědomí. A stačí malá změna dechu pro velkou změnu vědomí. Vědomí, které je běžně úzké jako tunel, jako je mělký náš dech. Co ho zužuje a svírá? Strach. Z nebytí, ze zániku vědomí.
Vyrostl jsem jako hrdý materialista ještě na sovětské raketové sci-fi, a tak mi myšlenka, že by mohlo vědomí být prvotní a tvořit hmotu, připadá pořád kacířská. Nebo kacířsky osvobozující.
A tak mi žena ve snu znovu napovídá:
Smrt není jiné misto.
Smrt je jiný stav.
(A bylo zřejmé, že myslí stav vědomí.)
Ne, možná tu změnu dechu a vědomí s nasazeným respirátorem nezměříme pomocí oxymetru, ale je jistá. A tomu, čemu prý má sloužit - životu - neprospívá. Je lépe naslouchat svému dechu než strachu. Vyplavat na hladinu a nadechnout se.
Galerie
