Damiánova pohádka

ŽILA JEDNOU JEDNA VDOVA.
JEDNOU VDOVA HOLIČKU POSLALA PRO MALINY.
HOLIČKA ŠLA.
POTKAL JI TAM VLK. ŘEKL JÍ: NEBOJ SE. POJĎ SE MNOU, JÁ TĚ KOUSEK DOPROVODÍM.
MUSÍM BÝT ALE DOMA BRZO, TAKŽE NESMÍME ZAHÁLET. MÁM DOMA TOTIŽ MLADÉ.
TAK UŽ POJĎME.
A TAK TEDA ŠLI.
A UŽ BYLI BLÍZKO DOUPĚTE.
TAK UŽ MUSÍŠ JÍT SAMA, JÁ UŽ TADY MÁM BLÍZKO DOUPĚ.
TAK TEDA HOLČIČKA ŠLA. UŽ BYLY NA DOHLED MALINY.
TAK HOLČIČKA PŘIDALA DO KROKU.
A UŽ BYLA U MALIN A SBÍRALA, JENŽE VIDĚLA, JAK SE TAM HEJBE LÍSTÍ.
A PAK SE TAM ZAČAL ZVEDAT MEDVĚD.
NEJDŘÍV BYLY VIDĚT PŘEDNÍ TLAPY, PAK HLAVA A PAK BYL VIDĚT CELÝ MEDVĚD.
MEDVĚD UVIDĚL HOLČIČKU A ŠEL PO NÍ.
HOLČIČKA ZAČALA VOLAT A UTÍKAT.
VLK TO SLYŠEL A ŘEKL SMEČCE: MUSÍME ZACHRÁNIT HOLČIČKU, MÁ ASI MALÉR.
A KDYŽ TAM PŘIBĚHLI, UŽ TO VYPADALO, ŽE S HOLČIČKOU BUDE AMEN.
VRHLI SE NA MEDVĚDA A KOUSALI HO A DRÁPALI.
MEDVĚD RADŠI UTEKL.
PAK ODVEDLI HOLČIČKU DOMŮ A KONEC.